Co přichází 23 let po „listopadu“? (Do soutěže časopisu Přítomnost)

V listopadu oslavíme 25 let od sametové revoluce. Myslím, že je potřeba si tyto historické okamžiky připomínat, jak události z roku 1989, tak i z roku 1939, které výrazným způsobem ovlivnily naše dějiny.

Česká demokracie se dostala do puberty. Skončilo období prvních krůčků v neznámém světě, z lidí jednoduše již vyprchal entusiasmus z dob před dvaceti lety, kdy jsme se těšili ze svobodného života. Je skvělé, že tu máme demokracii, byť jako všechny formy vlády tak i tato má určité nevýhody, ale i přesto musíme být rádi, že žijeme ve svobodném státě, který mnozí z nás neumí často docenit.

Nevyzrálost státního zřízení je například patrná z první přímé volby prezidenta. Prezidentem byl zvolen Miloš Zeman, který začal porušovat ústavní zvyklosti, například lhůtu pro jmenování vlády, jmenování profesorů, pověření předsedy vlády atd. Tím se ukázalo, že zákon o přímé volbě nebyl vytvořen dobře (nestanovil pravomoci hlavy státu zvolené lidmi), přestože přímo volený prezident má z hlediska zákona stejný podíl na moci jako ten zvolený Parlamentem ČR. Ale i to je určité poučení, nikdo z nás nemá patent na moderní, západoevropskou demokracii.

Lidé dnes pociťují deziluzi z polistopadového vývoje. „Blbou náladu“ můžeme vidět dennodenně na sociálních sítích. Na nich právě také sleduji určitou katarzi oné blbé nálady, protože většina obyvatel má přístup k internetu a takzvané „kecy“ z hospody se přesunuly na sociální sítě nebo do internetových diskuzí (zprávy a fakta tak kolují oběhem a neztratí se tak rychle z veřejného povědomí), proto tento fakt může nést zdání, že se máme v současnosti špatně. Jenže i dříve se tu děly špatnosti, například právě Zemanova vláda byla skandály proslulá, jen se o nich tolik nepsalo a hlavně nediskutovalo.

Důležitým mezníkem v minulém roce byly jistě volby, jak ty prezidentské, tak i ty předčasné, parlamentní. Ty prezidentské ukázaly, jak jednoduše se dá rozdělit země na dva znepřátelené tábory jednotlivých kandidátů a jakou nevoli vyvolala nově zvolená hlava státu. Parlamentní byly zase jedny z nejdůležitější po revoluci, protože se hlasovalo, jakým směrem se Česká republika vydá. Přinesly velkou změnu na politické scéně, lídr pravice ODS dostal 8 procent a ani ČSSD se svým výsledkem neoslnila. Zato hnutí ANO získalo skoro stejně hlasů jako favorizovaní socialisté. Zarážející jsou samozřejmě rostoucí procenta komunistů. Navíc Úsvit volilo skoro sedm procent voličů. Chci tím říct, že více jak čtvrtina voličů dala hlas stranám, které se dají nazvat protestní, a jejich úspěch pramení z již zmíněné blbé nálady, deziluze, protože lidé už na tradiční strany rezignovali a myslí si, že nové subjekty budou všespásné. Myšlenka souboje dvou ideových proudů - pravice versus levice, která je základem naší politiky a i politiky obecně, podle níž se lidé doposud rozhodovali, byla narušena a uvidíme, jaký trend se prosadí v budoucnu.

Pro další vývoj této země bude velmi důležitá generace, která nezažila předlistopadový režim. My, kteří jsme nepoznali žádný totalitní systém a do značné míry jsme i jinak vychovaní než naši rodiče, máme volný přístup k informacím, můžeme cestovat a poznávat svět i za „železnou oponou“. A také v sobě nemáme socialistickou morálku, myslím tím myšlení lidí, které vzniklo pod tíhou komunistického systému.

Oceňuji například studentský projekt demagog.cz, který mapuje a ověřuje výroky politiků z politických debat. Přesně takovéto podobné projekty (rozhodně i v různých oborech) by měly vznikat a přeji týmu demagogu plno sil v tomto těžkém boji. Navíc studenti nebo mladí lidé obecně výraznou měrou přispěly k pohybu událostí 17. Listopadu. Čili jistě i my jako mladá generace tuto zemi v budoucnu nějakým způsobem ovlivníme.

Sám patřím do této generace, jsem ročník 1995. Beru to jako obrovskou výhodu, ale i zodpovědnost, protože chci, aby se stát rozvíjel a já sám, abych něco ve svém životě dokázal. A právě „my“ musíme

zabránit prohlubování současného marasmu, dobře vystudovat a snažit se být dobří ve svém oboru, poučit se z historie, neopakovat chyby z ní a snažit se tím „bojovat za lepší zítřky“, abychom zase jednou nemuseli zvonit klíči.