Před 62 lety byla popravena Milada Horáková.

V těchto dnech uplynulo 62 let od vykonstruovaného procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice a jejímu lidu alias procesu se skupinou Milady Horákové.

Tento proces probíhal od 31. května až do 8. června 1950. Celkově před ním stanulo třináct obžalovaných. Konečný verdikt „lidového“ soudu - 4 tresty smrti (Horáková, Pecl, Kalandra a Buchal), 4 doživotní tresty (Hejda, Kleinerová,  Přeučil a Nestával) a pět trestů od 15 ti do 28 let těžkého žaláře (Dundr, Hostička, Křížek, Peška a Zemínová). Výsledek, ze kterého mrazí, i když původně měli trest smrti dostat všichni. 

Velice mě zaráží, že se ještě najdou lidé, kteří říkají, že odsouzení byli opravdu vinní. Buď  tehdejší komunistické propagandě pořád věří a myslí si, že „celé divadlo“ je pravdivé nebo k tomu mají jiné důvody, které nikdy nepochopím.

Zdá se mi, že o komunistických zločinech se v poslední době nemluví. Většinou sledujeme na začátku května filmy připomínající konec 2. světové války  (což je jasné, když si připomínáme tyto výročí) a slyšíme nenávist, která se valí na Němce mnohdy neoprávněně. Stačí se podívat na české filmy a seriály. Kolik znáte filmů o zločinech nacismu? Pár si jich vyjmenujeme (Lidice, Atentát, Habbermanův mlýn, Musíme si pomáhat nebo například Vávrova trilogie atd.) – jednoduše jich napočítáme mnoho. A na kolik snímků o komunistických zločinech by jste si vzpomněli? Jediný, který mně napadá je Zdivočelá země. V porovnání je velký rozdíl. Rozhodně by se měli také točit filmy, které by mapovali naší „lidově demokratickou“ minulost.

Na druhou stranu chválím Českou televizi za dokument Proces H (sestává ze filmového fragmentu NFA s komentářemi historiků, pozůstalých i některých účastníků) a chci jí poděkovat za tento skvělý počin.

Jistě, nacisté zem zničili a díky nim zemřelo na několik tisíc Čechů a Slováků, ale pokud tak to informujeme o „esesácích“, měli bychom úplně stejně mluvit o „estébácích“, procesech v 50. letech, uranových dolech v Jáchymově, devastaci národní morálky a celkového zničení tohoto státu. Ale ne. U nás mají komunisti 10% v Parlamentu. Připadá mi to jako výsměch spravedlnosti a všem obětem tohoto zločinného totalitního režimu, který se doufám, už nikdy nevrátí.   

Jediná pozůstalá, prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová byla odsouzena k šesti letům vězení, ale prezident Klaus jí udělil milost. Jaký k tomu měl důvod? Vidí snad proces jinak? Na druhou stranu, Polednová už je stará a už toho moc před sebou nemá, ale myslím, že by ji měl stihnout trest, byť jen symbolický. Tak nebo onak jeho rozhodnutí nechápu a asi nikdy nepochopím.

Tento proces by neměl být zapomenut. Už jen proto, jak byl prezentován a jak skutečně proběhl. Jistě bychom si ho měli každý rok připomínat.